Už jen 16 dní

16. dubna 2018 v 6:11
Za 16 dní jede má dcera do Motola na předoperační vizitu a pokud,to dobře půjde, tak by pak do týdne měla být na operačním stole.
Ovšem abych nepředbíhala. Ještě ji čekají 2 odběry pro autotransfúzi. Ano, jsem ráda, že chirurgové myslí na všechno a mnohem lepší vlastní krev, než krev cizí. Ne, nechci ani pomyslet na to, že by ji snad mohla potřebovat. Nebude a basta!
Pro mě se ty dva týdny nesou ve znamení příprav duševních. To znamená, že jeden den jsem silně nad věcí a těším se s ním, druhý den se mi nechce ani vstát z postele. Kdyby to byly pouze obavy, jestli vše proběhne bez komplikací. Jenže má hlava je větší sadista. Takže produkuje myšlenky typu:"Bude potom opravdu šťastná?" "Nebude litovat?" "Já chci zpátky svého chlapečka!" Tato myšlenka mě dokonale srazí na kolena. Mám nebo technicky vzato budu mít sice místo něj holku, ale já měla chlapečka. Jmenoval se Tomášek, byl strašně moc hodný a skvělý a teď tu není. Není?
 

Z housenky motýl

2. dubna 2018 v 21:02
Věděli jste, že než se z housenky stane motýl, je její tělo rozloženo doslova na kaši? Přijde mi příhodné zmínit to v souvislosti s transgendery. Jsou to také naše kukličky, které čekají, až se z nich stane krásný motýl.
Bohužel i my, rodičové, jsme během té zázračné proměny nejednou rozžvýkáni na kaši, rozloženi na jednotlivé molekuly a občas (někdy i častěji) ztrácíme víru v naše opětovné složení dohromady.

Zde bych chtěla poprosit naše děti: "Prosím, buďte shovívavé, dejte nám čas vždy, když se snažíme poskládat zpět, abychom vám mohli být silnou oporou. Přijde vám vhod."

Pro budoucí transsexuály je spousta článků a chatů s radami. Mají své sexuology, psychology a jiné terapeuty a hlavně mají tu vidinu "lepších zítřků". Ale co my? Ti, kteří k tomu přišli jak "slepí k houslím". Ač zajisté něco tušíme, přec nás to zasáhne naprosto nepřipravené. Postupně též získáváme své psychology, psychiatry a terapeuty, ale s radami a postřehy pro náš (to to sakra žádný rodič neřeší?!), tak s těmi strejda google šetří jak se šafránem.

O co vlastně jde

2. dubna 2018 v 20:57
"Transgender (či zkráceně jen trans) je označení pro lidi, jejichž genderová identita není v souladu s pohlavím, které jim bylo přiděleno při narození. Pokud tito lidé podstoupí změnu pohlaví, jedná se o transsexuály." [Převzato z wikipedie]

To bychom měli. Jasné, stručné, vlastně žádný problém. Máte někdo, prosím, stejný názor? V tom případě gratuluji.
Buď jste:
za a) velice osvícení, pak tedy klobouk dolů,
nebo za b) naprosto neznalí problému.
V tom případě to snad ani nečtěte.
My ostatní, pojďme na to...
 


Úvodní slovo

2. dubna 2018 v 20:49
Tento blog nepíši proto, abych tím ublížila své dceři. Ani abych v ní snad vyvolala nějaký pocit viny. Píši jej čistě kvůli sobě. Potřebuji si utřídit myšlenky a vyrovnat se sama se sebou. Podívat se na svůj život z perspektivy cizího člověka. Pokud se mi během psaní povede odpustit sama sobě, budu spokojená.
Jsou to myšlenky šťastné matky na pokraji šílenství. Tudíž nečekejte, že to bude čitelné. Snad kdyby to pomohlo ostatním rodičům, kteří prochází něčím podobným. Rodičům dětí s problémem pohlavní identity. Rodičům, jejichž dítě je transgender.

Kam dál